News:

Přihlašte se: SONP
Právě probíhá:-----
Prosím hlásněte: SONF-třetí kolo

Povídky-Sbohem štěňátko

23. ledna 2012 v 18:42 | Kulí
K tomu abych napsala tohle mě vedl jeden příběh a můj pejsek. Sama bych nepřežila kdyby se mi stalo ěnco takového, ale chětla jsem zkusit napsat něco smutného o zvířátkách. Doufám že se vám bude povídka líbít :)

Sbohem Štěňátko

Přišel jsme na svět 20.Dubna poprvé jsem otevřel oči a uviděl světlo a lidi.Lidi na nás byly zlí týrali nás.Byly jsme uzavřeni v malinké kleci my všichni já, moji sourozenci a moje maminka.Lidi nám dali nažrat jednou za den byly jsme hladoví a osamělí.Lidi kolem nás chodili a když jsme začali kňučet udeřili něčím tvrdým do klece a klec se s námi převrátila.Ani tu klec pak už neposunuli, nechali ji tam kde zůstala.Jednoho dne zakňučela moje sestřička bolestí a oni pořádně praštili tvrdou věcí do klece a my se začali kutálet ze svahu.Bylo na něm plno kamení.Když jsme se dokutáleli k jezeru, bylo tam hodně lidí.Nějací kluci nás kopli do jezera, naštěstí si toho všiml nějaký pán a vylovil nás, dvě mé sestřičky umřeli a jeden bráška, ale umřela i maminka.Pán nás odnesl k veterináři tam nás vyšetřili, týden jsme tam zůstali a léčili nás tam.Po týdnu přišel ten pán co nás zachránil a odnesl nás do zverimexu.Ve zverimexu jsem ale zaslechl jejich rozhovor ,,Tatínku můžu si jednoho nechat?"žadonila malá holčička a tatínek jí to dovolil.Běžela k naší kleci a otevřela jí.Zalíbila se mi a já ji vletěl do klína, a ona hned řekla že chce mě! Sklesle jsem se díval na své sourozence věděl jsem že je vidím naposledy, chtěl jsem u nich zůstat, ale taky jsem chtěl jít s tou hodnou dívkou.Držela mě tak něžně v náruči a bylo krásné když mi dávala pusu na tvářičku a když jsem jí slyšel mluvit zapomněl jsem na to co se dělo před tímhle.Naposledy jsem zakvičel a dál tím najevo mým sourozencům že mi budou chybět.Dívka mě něžně pohladila a řekla: ,,Neboj, u nás se budeš mít dobře"znělo to tak krásně.Ještě mi koupili granule, dvě misky, pelíšek a další krásné věci.Potom jsme vešli do auta.Zjistil jsem že dívka se jmenuje Andy, bylo to krásné jméno a hodilo se k ní
Dojeli jsme k fialovému baráčku z velkou zahradou.Dívka mě vzala a dala do ohrádky kterou měli na zahradě.
Ležel jsem bál jsem se pohnout, co když ta holčička byla hodná jenom ve zverimexu? Myslel jsem si. Za chvíli pro mě ta holčička přišla, vzala mě něžně do náručí a odnesla do domova, tam mě uložila do jemného pelíšku. Dva týdny byly skvělé pořád jsme si hráli a myslím že jsme oba dva byly moc šťastní ale mě začínala strašně polet každá část těla. ,,Pojď Coofy!" Zavolala Andy. Chtěl jsem za ní běžet postavil jsem se zakňučel a zase spadl. Nemohl jsem se postavit. Andy rychle šla pro maminku a tatínka.Za chvíli se pro mě vrátila krásně mě vzala do náruče a odnesla mě do auta.Jeli jsme na zvláštní místo, všechno tu bylo bílé.Všichni najednou byly strašně smutní.Doktor mi dal injekci a Andy mě furt hladila a šeptala mi do ouška že všecko bude v pořádku.Odjeli jsme domů položili mě do pelíšku a šli spát.
Ráno mě Andy vzala na zahradu položila na sluníčko do trávy. Sama si lehla vedle mě a mlčela. Za chvíli pro ni přišel tatínek. Andy vstala a vzala mě do náruče. Položila mě na zadní sedadlo v autě a sedla si vedle mě. Vyjeli jsme. Po chvilce jsme zastavily před Veterinární klinikou. Andy mě vzala do náruče a odnesla dovnitř. Doktor něco řekl Tatínkovy a Andy, já je neposlouchal. Veterinář se vrátil ke mně, pohladil mě a šel si někam sednout.
Po chvilince ke mně přišla Andy, pohladila mě. Taťka ji vzal za ruku a odvedl z ordinace.
"Co uděláme s tebou? No dám tě do útulku"Tahle věta se mi nelíbila, i když jsme neměl ponětí co je to útulek. Věděl jsem, že chci jít za Andy.
Doktor mě vzal do náruče a do auta, odjeli jsme a zastavily jsme až před budovou. Podle všeho to byl ten útulek. Slyšel jsem všechny pejsky, jak volají z té budovy o pomoc. Veterinář mě vzal dovnitř a podal nějaké paní, ta mě dala do klece. Kolem bylo plno klecí, v každé byl nějaký pejsek.
"Kde to jsem"štěknul jsem na štěně border kolie která bylo ve vedlejší kleci
"V útulku. Tady jde každý pes, pokud ztratí majitele"
"Ale já mám majitele!"
"Tak už tě asi nechtěl"
Už jsme se s ní nechtěl vybavovat, a zeptal se čivavy, která byla ve vedlejší kleci, ale ta mi odpověděla to samé.
Byl jsem si jistý, že to Andy neví a že se ji po mě stýská. Všiml jsme si že má klec ještě není zavřená, opatrně jsem do ní strčil čumáčkem a ona se otevřela. Seskočil jsme na zem, nebylo to vysoko. Uviděl jsme východ a nenápadně se k němu přiblížil.Třikrát jsme do nich vrazil, neotevřeli se a já si všimla že tu jde nějaká paní. Rychle jsem se schoval za roh, paní otevřela dveře. Asi si myslela že někdo zaťukal. Zrovna se podívala na horu, já využil situace vyběhl ven.
Všiml jsem si zverimexu ve kterém mě našla Andy. Před ním stal nějaký pes.
"Hele nevíš jak se dostanu na Diringovou 20?"zeptal jsem se
"Jasně pojď zamnou"odpověděl pejsek
Šel jsme tedy za ním, nevěděl jsme kudy, ale objevil jsme se před domem ve kterém bydlela Andy. Už se stmívalo a já viděl že v Andině pokoji se svítí. Zkusil jsem to co v útulku. Čumáčkem jsem zaklepal a schoval se, když se tatínek od Andy nedíval, vběhnul jsem dovnitř. Vyběhl jsem schody a všiml si že má Andy do pokoje otevřené dveře. Opatrně jsem nakouknul kde je. To co jsme teď viděl mě málem zabilo. Andy si hrála z nějakým cizím pejsek. Smutně jsme sešel schody. Říká se že zvířata nemají slzy, ale mají já brečel. Proskočil jsem šířkami pro kočku, naštěstí jsme se do ní ještě vešel. Venku začalo pršet, já šel na místo kde jsme naposledy z Andy leželi. Kníknul jsem byla my moc zima. Andy se asi podívala z okna a uviděla mě. Rychle seběhla z dekou v ruce. Přiběhla ke mně a zabalila mě do deky. Vzala mě dovnitř.
"Tatí! Dívej dko byl na zahradě nejspíš je nachlazený, musel být venku moc dlouho!"
Andy se zarazila
"Říkal si že je Coofy mrtvý! Že ho museli zabít! Já jdu s ním k veterináři"
"Andy ńo taka, nech ho už umřít. Je to jen pes!"
"Ne není je to můj kamarád"zakřičela Andy a vyběhla semnou z domu. K veterináři jsme to naštěstí měly blízko takže jsme tam byli brzo.
Bezmocně jsme tam ležel a díval se na Andy která plakal.
"Promiň Andy, trápil by se. Musíme ho nechat umřít"řekl a vytáhl nějakou injekci.
Andy jen kývla hlavou a dívala s jak mi veterinář píchal injekci. Nebolelo to, ani jsem to necítil.
"Sbohem štěňátko"řekla And y s brekem. Vděčně jsem zavrtěl ocáskem a vydal se za svými sourozenci a mámou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Venda Venda | 5. června 2015 v 15:29 | Reagovat

To je tak blbé, až to bolí. Příběh děs, hrubek víc než naseká děcko ve 3. třídě základní školy. Web je celkově hnusný - pobavilo mě, že nabízíte "grafiku" na pozvracení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama